Básně


Srdce rytíře změn

Bij srdce mé, bij! Bij srdce, bij pro změnu! Bij srdce mé, pro všechny jenž změnu přijmou! Bij srdce mé, ať posílíš co přichází! Bij srdce mé, neboť rytíř je v Tobě a Ty rytířem jsi! Bij srdce mé, neboť biješ pro Vše a Všechny! Bij neochvějně a v rytmu změn, neboť Ty je posiluješ! Bij mé srdce bij, neboť údery Tvé boří hradby! Bij srdce mé, ať padnou pevnosti strachu! Bij a tluč tak mocně, nechť je tě slyšet v dál nekonečnou! Bij mocně do posledního taktu, nechť navěky věků jsi zapsán jako rytíř PRAVDY. Nechť monument v chrámu mistrů je Ti postaven a tlukot Tvého srdce z něj navždy vychází, jenž všechny končiny světů rozzáří!

AMEN


Zahrada

I byla zahrada uprostřed vesmíru, kde modrá obloha i modré oceány a vodstva byly propleteny se zelení rostlinné říše. V tomto nádherném místě vesmíru se rozhodlo oseti jej zvířecí rasou. Ta splynula se zahradou a byla ji pomocníkem v růstů. Ale neměla se stát tím, co by vývoj popostrčilo. Neboť pouze byla v symbióze tohoto ráje vesmíru. Proto rozhodlo se vytvořit a zasít tam inteligenci, jenž bude zrcadlem celého univerza. Proto všechny bytosti vesmíru byly požádány Zdrojem nechť vloží do tvora zvaného „Člověk“ něco ze své nejryzejší podstaty. Tak byl vložen člověk na Zemi, kde čekalo se, jakým hospodářem stane se. I trpělivě se čekalo, až dosáhne stavu ducha, který již vnímat krásu bude. Ale ejhle, co člověk vykonal! On začal míti strach! A proto vše co spojovalo jej se svými tvůrci a počátkem bytí, kde všechno má svůj původ, obrátil se zády. On zničil brány boží, on uvěznil bytosti v portálech, on zneužil vědomostí k temnému bytí na tak nádherném místě Univerza… Věky i statisíce let trvalo, než on znova prozřel, než člověk opět začal vnímat své poslání. A tak vznikly nádherné oázy, kde opět člověk s bytostmi Univerza se spojil, s jejich pomocí znovu svoji roli pochopil i znova cestu ke Zdroji našel. Ale příliš temnoty okolo bylo uloženo a tak opět byly tyto oázy zničeny těmi, kdo ve svém nitru strach z poznání pravé podstaty Univerza v srdcích nosili. I znovu do temnot bytí člověk upadl a věky temnoty se potácel, neboť na svůj původ a poslání zapomněl. On uzavřel se ve hmotě a hmotou obklopen v bezpečí se cítil. I někteří z lidí naučili se druhým kázat a vládnout. Oni začali umně energii druhých se živiti, aby bezpečí své posílili. Ale ještě více se do strachu ponořili a do hlubin temnoty se uvěznili. Až v nejtemnější hodině si člověk uvědomil, co spáchal za omyl! I proto se zjevili poslové nesoucí pochodeň poznání delegované Otcem-Zdrojem. Oni spolu s těmi, jenž pomáhali zažehnout život v zahradě, přinesli člověku opět paprsky vědění. A tak se začala psát nová historie bytí člověka zde v Rajské zahradě….



11 zobrazení

"Společně dokážeme poznat pravdu."